Deník Žižkováka - Praha je připravena

Blackout! Ano, přátelé, to, co nám zní jako zábavná historka z dob babiček, které si večer svítily petrolejkou a u toho pletly ponožky, se dneska stalo realitou. Elektrika si prostě řekla: „Hele, dneska si dám od vás pauzu. Ať si taky trochu poradíte sami.“ A tak se celá Praha ocitla v takovém tom stavu, kdy máte pocit, že se vracíte v čase. Akorát teda ne do těch romantických časů babiček, ale spíš někam do doby temna, kdy se všichni tak trochu ztratili v chaosu.Začalo to nenápadně, jako vždycky. Člověk si jde ohřát oběd – v mém případě výborné chilli con carne, na které jsem se těšil celý den – a najednou… v kuchyni tma. Jako fakt. Nejen v kuchyni, ale i v celém bytě. Mikrovlnka samozřejmě odmítla poslušnost a já si říkal: „Tak jo, chilli bude dneska za studena.“ Ale dobře, jídlo je jídlo, to se dá přežít. Jenže pak se podívám z okna a tam? Ticho. Tramvaje stojí, auta kličkují na křižovatkách, protože semafory si vzaly dovolenou, a hasiči objíždí baráky, aby vyprošťovali lidi uvězněné ve výtazích. A já si říkám: „No to je ale krásnej den na konec světa.“Tehdy jsem si vzpomněl na našeho pana primátora, který před pár měsíci na Facebooku psal něco o tom, jak je Praha připravena na blackouty. Jo, jasně. Připravená možná na papíře, ale realita? To je trochu jiná písnička. Připravila se Praha na to, že lidi nebudou mít doma ani plynový vařič, protože je moderní mít indukci? Nebo že se lidi budou snažit nabíjet mobily vším, co má aspoň trochu šťávy, protože bez mobilu jsme dneska ztracení jak špendlík v kupce sena? Nejspíš ne. Ale hlavně, že máme memorandum s PREdistribucí a ČEPS. To určitě pomáhá těm lidem, co teď sedí už někde v tunelu v metru a přemýšlí, jestli by se neměli rozloučit se životem.A víte, co je na tom nejvtipnější? Že jsem si před pár měsíci rekonstruoval kuchyň a místo plynového sporáku jsem si pořídil moderní indukční desku. Protože přece fosilní paliva jsou passé, že jo? Jenže teď? Teď bych dal cokoliv za starý dobrý plynový hořák a sirky. Moje těstoviny, které čekají na vaření, se na mě smutně dívají z poličky. A já jim říkám: „Kluci, dneska z vás nic nebude. Leda bych vytrhal parkety, rozdělal oheň uprostřed obýváku a začal vařit na kotlíku.“ Konzervy mám, to jo. Ale zkuste si otevřít konzervu, když zjistíte, že váš otvírák na konzervy je elektrický a nikdo ho nenabil. Ha! Takže dneska budu jíst kompoty. Naštěstí mám broskve, tak aspoň něco.Voda naštěstí teče, ale tlak je tak slabý, že to vypadá, jako by se i vodárna rozhodla trochu šetřit energií. A co dál? Mobilní data? Haha, dobrý vtip. Síť je tak přetížená, že se můžu tak maximálně dívat na obrazovku telefonu a doufat, že se mi otevře aspoň počasí. No, stejně by tam bylo napsáno něco jako „slunečno“ a to mi fakt nepomůže. Jediný záchvat optimismu mi dodává moje malé DAB rádio, které snad vydrží a bude mi dávat zprávy o tom, jak se svět kolem mě pomalu hroutí.A tak tu sedím, přemýšlím a říkám si, jaké by to bylo, kdyby to trvalo třeba týden. Bez elektriky, bez internetu, bez teplého jídla. Připomínám si, že tohle je vlastně taková malá zkouška na to, co nás možná čeká častěji, jak předpovídají odborníci. Protože když se odkláníme od fosilních paliv a spoléháme na moderní technologie, musí být někde záloha, že jo? A kde je ta záloha dneska? Jo, asi někde v tom memorandu, co podepsal náš primátor.No nic, jdu se podívat do mrazáku, co tam najdu. Třeba si začnu sušit maso na slunci. Nebo si prostě otevřu další kompot. A vy mi napište, jak jste ten blackout přežili vy. Teda, pokud máte ještě baterku v mobilu. A jestli ne, tak si aspoň zapamatujte: Praha je prý připravena.