Olomouc opět dýchala během.

Olomouc opět potvrdila, že patří mezi nejpřívětivější běžecké destinace v Česku. Letos se do všech disciplín zapojilo více než 10 000 běžců všech generací – z toho téměř 7 500 v hlavních závodech a další tři tisíce v rodinných a dětských bězích.

Festival nabídl nejen tradiční půlmaraton, ale i celou škálu dalších tratí: štafetový Half Marathon Relay, běh pro dvojice 2Run, odpolední Šantovka 5K Run, rodinný běh dm Family Mile a pro nejmenší oblíbený dm Bambini Run. Do centra Olomouce tak zamířily celé rodiny, amatéři i elitní běžci, aby si užili nejen sport, ale i skvělou atmosféru a doprovodný program.

O vítězích bylo jasno už večer. Mezi muži zvítězil Němec Johannes Motschmann v čase 1:03:29, což je čtvrtý nejlepší čas v historii olomouckého půlmaratonu. V ženské kategorii triumfovala Španělka Meritxell Soler, která zvládla trať v čase 1:11:53. Nejlepším Čechem byl tradičně Jiří Homoláč, který doběhl na šestém místě absolutního pořadí.

Pro mě osobně se stal tento den malým svátkem. Tradičně ho zahajuji v Café Trieste na Dolním náměstí, kde se potkávám s přáteli i sportovci. Letos jsem se pozdravil s Helčou, která tento závod běžela už po dvanácté a medaili po doběhu symbolicky předala své vnučce. Její dcera Denisa, bývalá triatlonistka, si šla pro osobní rekord – a podařilo se. Cílovou bránu protnula v čase 1:34:00.

Nechyběl ani poslanec Tomáš, bývalý profesionální cyklista David se svou rodinou, jeho žena Vlaďka, herečka z olomoucké činohry, nebo Arník, který přišel fandit své dceři v rodinném závodě. A samozřejmě i moje dlouholetá kamarádka Denis ze Střeně, která mě provází od dětství. Všichni tihle lidé vytvářeli srdečnou, neformální a upřímnou atmosféru, která k olomouckému závodu neodmyslitelně patří.

Po obědě jsem se přesunul k trati a sledoval Rodinný běh, který je vždy plný smíchu, radosti a nefalšovaného sportovního nadšení. Večer pak patřil půlmaratoncům. Slunečné počasí a teploty přes dvacet stupňů byly výzvou, ale nikdo se nevzdal. Každý krok, každý aplaus, každé povzbuzení dokazovalo, že běh není jen o výkonu, ale i o emocích a vůli.

Ačkoliv jsem letos nemohl zůstat až do samotného závěru, chvíle strávené na místě, vtipné transparenty podél trati i rozhovor s běžkyní, která štafetu absolvovala už potřetí, mi připomněly, že tenhle festival není jen závod – je to oslava pohybu, přátelství a pozitivní energie.

Díky, Olomouci, že jsi znovu dýchala během. A díky i za to, že jsem mohl být – byť jen na chvíli – součástí dne, kdy sport spojil více než deset tisíc lidí do jedinečného běžeckého svátku.