Důležitost neformálního vzdělávání dětí

Pionýrské oddíly jsou právě tou jednotkou, se kterou se děti setkají nejdříve a se kterou se také nejčastěji setkávat budou. Ale je vlastně pravidelná činnost v rámci Pionýra v něčem jiná, než kroužky? A přináší dětem vůbec něco speciálního?

Tak přesně na tyto otázky, a ještě mnohem více, nám v nejnovějším dílu našeho Piocastu zodpovídala Pavla „Paša“ Pokorná z PS Modřice z Jihomoravské krajské organizace Pionýra a zároveň z 68. PS Lvíčata z Pražské krajské organizace a celkově je členkou Pionýra skoro 30 let. Paša vystudovala pedagogickou vysokou školu, kde chvíli také vyučovala a nyní pracuje v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR.

Jak jsme si již řekli, začal nám školní rok a mnozí rodiče se rozhodují, kde bude jejich dítě trávit volný čas po škole, aby pouze nesedělo doma. Ale proč by si rodiče měli vybrat zrovna Pionýrské oddíly?: „Důležité je uvědomit si rozdíl, mezi našimi oddíly a jinými kroužky. První pohled, který říkám je, že se dítě do kroužku přihlašuje na pololetí, rok, nebo dokud ho daná činnost nepřestane bavit a naplňovat. A tím se dá ten oddíl odlišit od kroužku, kde se i často stane, že se do něj vůbec nedostane. V tom je právě specifický oddíl, kde je to možné kdykoliv. Zároveň se velmi často stává, že dítě nikdy nemůže vědět, v jaké skupině se objeví. Což se teda taky, až na výjimku prvního roku v oddíle, neděje. Do oddílu se totiž nepřihlašuje kvůli kvůli specifické zájmové činnosti, jako spíše kvůli určité komunitě těch lidí, se kterými může růst jak osobnostně, tak i v rámci těch činností, jež ho naplňují.“

A právě poslední zmíněný „růst“ je pro Pionýrskou činnost typický: „Já jsem už dlouhodobě na vedoucí pozici, kde sedím u pohovorů, pročítám životopisy atd. A musím říct, že je poznat, když si člověk nějakou takovou činností a tím růstem v rámci organizace projde. Často se to ukazuje na skutečnosti, že dokáží vést nějaký kolektiv, dokáží se postavit k úkolům čelem a ne se začít hned vymlouvat. Nebo často vidí úkoly ještě před tím, než se samotnými úkoly stanou a ve chvíli, kdy si všimnou, že je potřeba něco udělat, tak prostě jdou a udělají to. Nebo třeba, a to si myslím je hodně důležité, se dokáží vyrovnat s jakoukoliv neznámou, nebo i lehce nekomfortní situací. A na to dáváme velký důraz, aby se ty děti pokusily s tou situací poprat, nebo nad ní nějak vyzrát tak, aby jí zkrátka zvládli. Což se samozřejmě v pracovním prostředí hodně objevuje.“

Avšak nejdůležitější rolí Pionýrského oddílu, a tématem, které je velmi často vyzdvihované a mnohokrát jsme o něm mluvili i v předchozích dílech Piocastu, je vytváření bezpečného prostředí: „Důležitá je důvěra a shodou okolností je to téma často zmiňované i ve školství. Vedoucí a instruktoři u nás v oddílech nabývají titulu takové „neformální autority.“ A když dítě cítí nějaký problém, tak jsou to právě vedoucí a instruktoři, za kterými přijde. Zároveň je oddíl prostředím, kde děti mohou dělat chyby, mohou se ptát, kde se nemusí bát být sami sebou a nikdo se jim za to nebude smát, nebo nadávat.“

Pokud by Vás zajímalo více témat spojených s Pionýrskými oddíly, jejich vzděláváním a výchovou dětí a mladých lidí, nebo i zaměřením Pionýra na tzv. 7P, poslechněte si celý díl Piocastu s Pavlou „Pašou“ Pokornou.