Suché oči trápí každého třetího Čecha

Syndrom suchého oka je v současnosti jedno z nejčastějších onemocnění, se kterým se pacienti obracejí na oční lékaře. Jeho výskyt navíc v poslední době roste. Potíže má více než 30 procent dospělé populace. „Syndrom suchého oka se stal civilizační nemocí současnosti a čím dál častěji se začíná objevovat u mladších pacientů. Na vznik suchého oka má vliv zejména pobyt v klimatizovaných prostorách a práce s počítačem, mobilním telefonem nebo tabletem, kdy oči rychleji osychají. Pacienti si poté stěžují na řezání a pálení očí, chvilkami se vidění může rozmazávat a oči bývají zarudlé nebo mohou až bolet. Kromě zmíněné klimatizace a práce s počítačem se na vzniku problémů se slzným filmem mohou podílet toxické látky v ovzduší. Negativně se může projevit také dlouhé řízení auta, kouření či užívání některých léků,“ popsal Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Jedním z paradoxních příznaků syndromu suchého oka je nadměrné slzení. Množství slz ale není rozhodující, zásadní je jejich kvalita. „Dnes už víme, že suché oko není jen o tom, že člověk má málo slz. Slzy jsou vlastně velmi sofistikovaná směs, která se skládá ze tří vrstev – tukové, vodné a hlenové. Aby oko dobře fungovalo, musí být všechny tyto vrstvy v rovnováze,“ vysvětlila Eva Szabó, primářka kliniky Gemini Praha.

Vedle kvality slzného filmu jsou podstatné žlázy v očních víčkách. Jejich špatné fungování je příčinou syndromu suchého oka až u 90 procent pacientů. „Rozlišujeme dva hlavní typy syndromu suchého oka, které se často vzájemně kombinují. První je situace, kdy oko vytváří příliš málo slz. Druhý a mnohem častější typ, vzniká tehdy, když jsou slzy nekvalitní a příliš rychle se odpařují. Klíčovou roli mají také Meibomské žlázky ve víčkách. Produkují tukovou složku slzného filmu, která funguje jako pomyslná poklička, a ta tak brání příliš rychlému odpařování slz. Pokud žlázky nefungují správně, slzy se mohou odpařovat už během několika sekund a oko začne pálit nebo řezat. Porucha funkce Meibomských žláz je podle odborných poznatků přítomna až u devíti z deseti pacientů,“ popsala lékařka.

Zatímco v minulosti se syndrom suchého oka léčil převážně konzervativně umělými slzami, dnes mají lékaři k dispozici několik metod, kterými pacientům umějí od problémů pomoci. „Léčba se dnes řídí podle závažnosti obtíží a jde krok za krokem. Začínáme jednoduchými opatřeními a jen pokud nestačí, přidáváme další léčbu. Suché oko je chronické onemocnění povrchu oka, které vzniká kombinací poruchy slzného filmu, zánětu a často i špatné funkce Meibomských žlázek. Léčba proto musí být individuální a zaměřená na konkrétní příčinu u každého pacienta,“ zdůraznila primářka pražské kliniky.

KYSELINA HYALURONOVÁ

U lidí, kteří produkují málo slz, jsou základem léčby umělé slzy. „Kapky – takzvané umělé slzy, nahradí nedostatek slz a jsou většinou první volbou při řešení problému. Sice zlepšují potíže způsobené suchým okem, neřeší ale jeho příčiny,“ uvedl Pavel Stodůlka. Dnes jsou velmi rozšířené přípravky s kyselinou hyaluronovou. „Kyselina hyaluronová je jednou z významných molekul používaných v umělých slzách. Má schopnost vázat vodu a pomáhá stabilizovat a zvlhčovat povrch oka. Neexistují ale jedny univerzální kapky pro všechny pacienty. Volba závisí na tom, co je příčinou jejich obtíží. Někdo potřebuje více hydratace, jiný kapky, které lépe chrání před odpařováním. Důležité je, aby při častém používání byly bez konzervačních látek. Dnes už navíc oftalmologové pracují s moderními kapkami, které nefungují jen jako náhrada slz, ale snaží se zabránit rychlému odpařování vlastních slz,“ doplnila Eva Szabó.

SVĚTELNÁ TERAPIE

Pokud jsou ucpané Meibomské žlázky, umělé slzy nestačí. Léčba může zahrnovat teplé obklady, jemnou masáž víček, hygienu okrajů víček nebo přístrojové ošetření. „Přístroj na spodní víčko pacienta aplikuje pět světelných záblesků. Ty bezbolestně působí na oblast kolem víček a pomáhají stimulovat činnost Meibomských žlázek. Oko tak na rozdíl od jiných metod, jako jsou například umělé slzy v kapkách, svlažuje vlastní slzný film. Činnost žláz se aktivuje již několik hodin po zákroku, který trvá jen několik málo minut,“ popsal světově uznávaný oční chirurg.

AKUPUNKTURA

Na léčbu suchého oka funguje překvapivě dobře akupunktura. „Pacienti se nemusí bát, že bychom jim aplikovali jehly přímo do oka, tenká jehla se zavádí pod oko nad dolní okraj očnice. Jehlička se dostane do kontaktu se zevními očními svaly, které pohybují okem, a s jejich obaly a vazivem kolem nich. Akupunktura očnice bývá účinná u téměř 90 procent pacientů, i u těch, u kterých konvenční léčba nebývá úspěšná. Akupunkturou očnice se souběžnou akupunkturou celého těla lze někdy zlepšit i zelený zákal, úspěšná bývá při léčbě blefarospasmu – křečovitého svírání očních víček, a umí někdy zpomalit i zhoršování suché formy makulární degenerace sítnice v počátečním stadiu,“ vysvětlila Jana Stodůlková, která se ve své zlínské Ordinaci Integrované Medicíny (ORIEM) na oční klinice Gemini věnuje akupunktuře, homeopatii a canisterapii.

LÉČBA PŘES NOS

Některé formy suchého oka se už dají ovlivnit léčbou, která se vůbec nekape do očí, ale aplikuje se do nosu. Princip je založen na propojení nervových zakončení v nose s mechanismem tvorby slz. „Jednou z možností je nosní sprej s vareniclinem. Účinná látka působí na receptory v nosní sliznici a prostřednictvím nervových drah stimuluje přirozený slzný reflex. Výsledkem může být zvýšení vlastní tvorby slz. Nejde tedy o to, abychom do oka dodali další tekutinu, snažíme se naopak přimět organismus, aby si více slz vytvořil sám,“ popsala Eva Szabó.

VLASTNÍ KREV

Velkým pomocníkem v léčbě nejzávažnějších forem syndromu suchého oka jsou autologní sérové kapky. Vyrábějí se z vlastní krve pacienta a obsahují řadu látek, které přirozeně podporují hojení a regeneraci povrchu oka. Tyto kapky nelze běžně koupit v lékárně. Jejich příprava je totiž náročný proces, který vyžaduje spolupráci transfuzní stanice se speciálně vybavenou lékárnou. V České republice je proto jen několik pracovišť, která mají pro jejich přípravu potřebné podmínky. Pro pacienty s těžkým průběhem onemocnění, kterým běžná léčba nestačí, tak může být tato terapie obtížně dostupná. „V minulosti jsme tyto speciální kapky dokázali připravovat přímo na našich očních klinikách a pomohli jsme tak stovkám pacientů, kterým přinášely výraznou úlevu. Z důvodu neadekvátních legislativních a regulačních požadavků na zpracování krevních derivátů jsme však jejich výrobu na našich klinikách museli pozastavit. Vnímáme, jak moc tato léčba lidem chybí. Podnikáme proto aktivně kroky k tomu, abychom mohli pacientům tuto účinnou terapii co nejdříve znovu nabídnout, ale boj s úřady připomíná boj s větrnými mlýny,“ uzavřel Pavel Stodůlka.